Vítejte na mém blogu :-)

Obalový design

11. června 2014 v 18:22 |  Technologie

Obalový design

HISTORIE

· V minulosti byli rody i vesnice samozásobiteli, a pokud bylo třeba něco uchovat, daly se využít přírodní materiály pro úschovu
· Používala se vydlabaná ty tykev, lastury, listy, později vydlabané dřevo, spletené traviny nebo zvířecí orgány
· Tímto způsobem byli potraviny uloženy pro pozdější spotřebu
· Rozvoj použití kovu a hrnčířství vedlo k dalším formám úschovy i balení

1) Papír a papírové výrobky

· V Číně byla použita kůra z moruše k zabalování potravin už 100 let p.ř.n.l.
· Papírové pytle a sáčky byly poprvé vyrobeny v Anglii v 19.st.
· Na začátku 20.st. se začaly používat automatické linky na výrobu papírových pytlů
· Přepravní krabice z vlnité lepenky začaly nahrazovat dřevěné bedny a krabice
· Teprve s používáním plastů od 70.let.20.st. se papír a příbuzné produkty poněkud stáhly z použití

2) Sklo

· Bylo používáno v Egyptě již 1500 let p.ř.n.l.
· Bylo vyráběno ze základních běžně dostupných materiálů (soda, vápenec, písek, křemen) které byly roztaveny a formovány do různých tvarů
· Od roku 1200 p.ř.n.l. bylo sklo lisováno do forem ve tvaru šálků a mís
· Až v 19.st. se začalo sklo vyrábět s využitím formy a foukání zároveň, což umožnilo tvořit různé tvary i velikosti (kapka roztavené skloviny byla vložena do spodní části formy a vyfouknuta aby vytvořila tvar podle formy )
· Kovové konve na mléko byly nahrazeny skleněnými lahvemi na konci 19.st.
· S příchodem sifonu bylo třeba vyřešit problém, aby uzávěr vydržel tlak uvnitř lahve
· Tak přišel na svět korunní uzávěr i otvírač na lahve
· A právě rozvoj uzávěrů zajistil vývoj a použití umělých hmot

3) Kov

· Starobylé stříbrné a zlaté poháry byly drahé, a proto byly vyvinuty slitiny, tenké nánosy a nátěry
· Plechovky ze železa potažené cínem byly známy od 14.st.
· Potraviny zatavené v cínových plechovkách a sterilizované varem, mohli uchovat potraviny po dlouhou dobu
· Hliníková plechovka se objevila roku 1959 společně s odtrhovacím ouškem
· Později byl hliník nahrazen plastem (tuby na pasty)


4) Plasty

· Byly objeveny v 19.st. pro účely armády, tkanina byla pokryta tenkou vrstvou gumy pro výrobu pláštěnek
· V roce 1950 byl k dispozici pěnový polystyrén
· Krabice z pěnového poliesterénu se staly velmi populárními v potravinářském průmyslu
· Později byly vyvinuty smrštitelné folie
· Nádoby z polietilénu (petlahve) vstoupili na trh v roce 1977

5) Etikety a obchodní značky

· Jedním z posledních trendů v obalové technice je označení výrobku obchodním jménem a informace o obsahu (Jen v USA je milion obchodních známek (značek)
· Nálepka (etiketa) obsahuje mnoho informací k ochraně a poučení zákazníka

FUNKCE OBALU

· Obal je nevyhnutelnou a neodmyslitelnou součástí výrobků
· Nároky na obalovou techniku se utvářely především až s nástupem supermarketu na začátku 60.let 20.st.
· Tehdy se objevila nutnost, aby výrobek prodal obal

1) DŮLEŽITÁ KRITÉRIA OBALU

· JE NÁPADNÝ
· ZVIDITELŇUJE OBSAH
· JE TOTOŽNÝ S OBSAHEM
· MĚL BY SE LIŠIT OD OSTATNÍCH
· MUSÍ SPLŇOVAT ZÁKONNÉ POŽADAVKY
· MUSÍ OBSAHOVAT IDENTIFIKAČNÍ KOD

2) VÝZNAM A FCE BALENÍ

· CHRÁNÍ VÝROBEK PŘED ZNEHODNOCENÍM
· VYTVÁŘÍ RACIONÁLNÍ MANIPULAČNÍ JEDNOTKU
· JE PROSTŘEDKEM VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE

3) EKONOMIKA BALENÍ

· BALENÍ ZAHRNUJE OPERACE DÁFKOVÁNÍ, PLNĚNÍ DO OBALŮ, POUŽITÍ OBALŮ, MANIPULACE S OB.
· FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ NÁKLADY NA BALENÍ
- Volba obalového materiálu
- Velikost obalu
- Vratnost obalu

4) INFORMAČNÍ FCE

· SLOŽENÍ
· TRVANLIVOT VÝROBKU
· DATUM VÝROBY- SPOTŘEBY
· NÁVOD K POUŽITÍ
· OŠETŘENÍ VÝROBKU

5) NÁROKY SPOTŘEBITELŮ

· VELIKOST VÝROBKU
· OCHRANNÁ FCE
· KONSTRUKCE OBALU
· DRUHOTNÉ VYUŽITÍ OBALU SPOTŘEBITELEM
· POSKYTNUTÍ ZÁKLADNÍCH INFORMACÍ

6) NÁROKY OBCHODU

· INFORMACE PRO ZÁKAZNÍKA
· UPOPUTÁNÍ POZORNOSTI
· PSYCHOLOGIE REKLAMY

7) NÁROKY PŘEPRAVY

· HMOTNOST, OBJEM, TVAR, PEVNOST, BEZPEČNOST UZÁVĚRU, ODOLNOST PROTI POVĚTRNOSTNÍM VLIVŮM
· SCHOPNOST ZDRUŽOVAT MENŠÍ OBALY
· PALETIZACE
· KONTEJNERY

· BEZ OBALOVÁ PŘEPRAVA
 

POTISKOVANÉ MATERIÁLY + další druh tisku

11. června 2014 v 18:21 |  Technologie

POTISKOVANÉ MATERIÁLY

· Sítotiskovou technologií lze potiskovat všechny běžné druhy materiálů
· Výhodou sítotisku je barevná stálost, trvanlivost potisku a příznivá cena
· Sítotisková barva se vpije do textilních vláknech - je možno prát i žehlit
B)MONOTYP
· Není pravá grafická technika v pravém smyslu slova, moli bychom ji zařadit také do technik malířských
· Jedná se malbu vytvářenou na hladkou kovovou či plastovou matrici, která je následně otištěna na vlhký papír, tak jako u ostatních grafických technik
· Slovo monotyp či monotypie znamená že vytváříme vždy jediný originál a každý další otisk je vždy originální
· Výsledek má nezaměnitelný svěží charakter, který není možné jiným způsobem docílit
· Pomocí monotypu můžeme vytvářet jak realistické motivy, tak i neomezeně experimentovat s barvou a tvarem
· Na matrici se maluje štětcem nebo špachtlí, také stěrkou, malými kousky lepenky, umělé hmoty, nebo i prsty
· Světlá místa se vybírají hadříkem (místo kde není barva, která zůstanou při tisku bílá
· Do malby lze kreslit tím že se odebírá barva, nebo se kresba vyryje hrotem štětce nebo jiným předmětem
C)SLEPOTISK
· Slepotisk nebo technika reliéfní ražby je způsob jak vytvořit na papír plastický motiv
· Říká se mu také suchý tisk provádí se tiskovou formou bez barvy nebo razící formou do kvalitního zejména ručního papíru
· Slepotisk se tiskne z dřevěných či kovových matric s výrazným reliéfem
· Používá se také k výrobě ozdobných prvků, např.: pečetě či loga
· Slavnostní ráz může být podtržen např.: pozlacením
· Používá se také na úřední dokumenty např.: vysokoškolské diplomy jako nesnadně napodobitelný
· Razí se pomocí protitlaku v malých sériích nebo v tiskařských lisech
· Vzniklý reliéf vytváří hru světla a stínů
A) PAPÍROTISK
· Je snadný tisk používaný v ZŠ a ZUŠ apod.
· Jednoduchý motiv (obličej, zátiší, krajina) se vystřihne z tvrdého papíru tak aby vyvýšená místa tiskla barvu a místa vystřižená ( odstraněná místa při tisku bílá)
· Je vhodný k barevným soutiskům

Ostatní tisk

11. června 2014 v 18:19 |  Technologie

Ostatní tisk

· Do ostatních technik řadíme ty, které se nevešly do předešlích
· Jedná se zejména o SÍTOTISK, MONOTIP, PAPÍRO TISK
· Některé z těchto technik leží již na konci grafiky

A) SÍTOTISK

· (serigrafie)
· Také používáme název šablonový tisk, nebo průtisk
· Síto tisk byl vynalezen na dávném východě (Čína, Japonsko)
· Princip tisku v protlačování barvy přes prostupná místa šablony
· Acetonovým lakem vykryjeme všechna místa, která mají při tisku zůstat bílá
· Lak nesmí být řídký, nezalepil by dírky v sítu, a nesmí být také hustý, aby po zaschnutí nevytvořil na sítu nerovnosti
· Síto se skládá z rámu z kovu, dřeva (uhelon, nivold, hedvábí, nebo kovová vlákna)
· Síťovina může mít různý počet ok počítaných na centimetru čtverečním
· Síťovina se napíná ručně pod rám jako malířské plátno, nebo pomocí hydraulického zařízení, které rám napíná všemi směry současně
· Osnova síťoviny musí být rovnoběžná s rámem, lepí se speciálními lepidly (cheopren)
Druhy sítotisku:Podle zhotovení šablony existují 2 druhy sítotisku
1) Přímí
2) Nepřímí
1) Přímí
A) přímá vymývaná šablona
· Na spodní části síta zhotovíme kresbu mastným materiálem (litografická křída, tuž)
· Masnou kresbu poté vykryjeme vykrývacím roztokem ( roztok vykryje jen okolí kresby)
· Po zaschnutí se kresba vymyjí ředidlem, čímž se zprůhlední
B) přímá vykrývaná šablona
· Na spodní stranu síta se vykrývacím lakem zakryjí místa, která se nemají tisknout
· Kresba tak zůstane na sítu průchodná

C) Přímá fotomechanická šablona
· Je nejvíce používaná
· Na spodní straně síta naneseme světlocitlivou emulzi
· Ve vakuovém rámu se na síto přiloží čitelná pozitivní montáž (text, kresba, fotografie)
· Po té následuje osvit
· Místa která zůstanou neosvětlena se proudem vody odplaví a zprůhlední
· Po osušení provedeme retuš a můžeme tisknout
2)Nepřímí
A)Nepřímá vyřezávaná šablona
· Na skleněnou podložku se nalepí papír, na který provedeme kresbu
· Kresba se na skle vyřeže a tisková místa se oddělají
· Přiloží se napnuté síto a kresba se na papíře vtlačí pomocí nitrolaku do síťoviny
· Po zaschnutí zůstane kresba na sítu
B)Nepřímá fotomechanická šablona
· Na pracovní folii položíme světlo-citlivou vrstvu ve vakuovém rámu, vykopírujeme nečitelný pozitiv (mastný povrch světlo-citlivé emulze)
· Emulze se přenese na napnuté síto a sloupne se nosná folie
· Vytvoří se šablona a zprůchodní se místa kresby- tato cesta je vhodná pro naprosto přesné soutisky

SÍTOTISKOVÉ STROJE (plošné i rotační)

A: Ruční stroje- stoly

1) Síto upevňujeme jednou stranou aby se dalo zvednout
2) Pracovní plocha s podtlakovou fixací papíru
3) Vedení těrky a výměna papíru a zvedání papíru se provádí ručně

B: Poloautomaty

1) Ruční nakládání a vykládání materiálu ale automatický tisk

C: Třičtvrtě automaty

1) Ruční nakládání materiálu ale automatický tisk a vykládání materiálu

D: Automaty

1) Celý proces tisku probíhá automaticky

TĚRKY- TŘÍČE ( k sítotisku )

· Jsou sestaveny z pevného držadla (kov, dřevo) s gumovým nebo pryžovým břitem a s různými profily
· Gumovou těrkou se hustá sítotisková barva protlačuje nezaslepenými otvory na potiskovaný materiál

BARVY

· Při více barevném sítotisku se používá na každou barvu jiné síto
· Kromě běžného plochého tisku můžeme dosáhnout semišového efektu, 3D efektu, třpytivého e., a dalších
· Barvy dělíme podle schnutí na: 1) RYCHLE SCHNOUCÍ (Další manipulace do 15 min.)
2) POMALUSCHNOUCÍ
3) UV BARVY ( zaschnou po průjezdu UV tunelem)
4) PLASTIZOLOVÉ BARVY (zaschnou až po průjezdu tepelným tunelem)


· Známe barvy lesklé, matné, reflexní, metalické, transparentní
· Vedle barev používáme také laky: A) lokální (parciální)
· B) reliéfní

· C) UV lak
 


Tisk z plochy

11. června 2014 v 18:18 |  Technologie

1) Tisk z plochy

· Jde o techniku která nevyžaduje vyhlubování materiálu matrice
· Plocha je chemickou cestou připravena tak, že nanášenou barvu přijímá kresba a nepokreslená část je odpuzuje
· Využívá se principu odpudivosti vody a mastnoty
· Nejrozšířenější technikou je litografie, ofset a světlotisk

A) LITOGRAFIE

· Také kamenotisk - slovo pochází z řeckého slova lithos- kámen, a grafien- psát
· Byla vynalezena roku 1796
· Používá tiskové formy bez jakého-kolik reliéfu, vystouplého či vyhloubeného
· Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni
· Její podstatou je jemně vyhlazený kámen - druh vápence
· Na jeho povrh se ručně mastnou tuží přenese kresba písma nebo obrazu
· Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu jsou to tedy místa tisknoucí
· Místa netisknoucí se navlhčí vodou aby barvu nepřijímala
· Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu tak i vodu
· Kamenná deska bývá i u velkých formátů přes 10 cm tlustá a často se slepuje ze dvou druhu kamene
· Před každým naválením barvou a tiskem se vždy kámen vlhčil
· Po vybarvení následuje přímý tisk na papír
· Proces vlhčení a namalování barvou a otisku na papír se ve stroji stále opakuje
· Kresba musí být na kameni zrcadlově obrácená podobně jako je tomu u knihtiskových forem
· Tisk z kamene byl pomalý a manipulace s kameny byla namáhavá a proto kamenotisk postupně vymizel
· Byl nahrazen produktivnější technikou ofsetovou
· Dnes je litografie využívána pouze jen jako umělecká technika pro tisk grafických listů

B) OFSET

· Je tisk nepřímí, protože z tiskové formy se nejprve tiskne na pryží potažený válec a z něho teprve na papír
· Barva se tedy přenáší dvakrát a předloha na tiskové formě není stranově převrácená
· Zároveň umožňuje tisknout jemné detaily i na méně kvalitní papír, na rozdíl od knihtisku
· To je dáno pryžovaným válcem, který je schopen přilnout i na ne zcela hladký povrh
· Pojmenování ofsetu vzniklo z anglického pojmu off-set- tisk přenosný, nepřímí
· V současné době můžeme ofset rozdělit do dvou způsobu tisku a tím je :

1) Klasický ofset vlhčený

2) Ofset nezvlhčený (suchý ofset)

1) Klasický ofset vlhčený

· Je to nejpoužívanější tisková technika na světě
· Touto technologií je vytištěna většina knih, novin, časopisů a letáků
· Tisková forma je hliníková deska, na jejíž jedné straně jsou naneseny 2 rozdílné vrstvy
· Nanesení textu či kresby se provádí lejzrem, která naruší hydrofobní vrstvu v místech kde se nemá tisknout
· V místech kde forma tisknout má se ponechá nenarušená
· Technologie lejzrového vypalování se jmenuje CTP
· Původní technika výroby ofsetových tiskových forem bylo vysvicování filmu, zkrze průhledná místa na filmu prošlo světlo které rozrušilo hydrofobní tisknoucí vrstvu která se následně vývojkou odplavila
· Takto vzniklá tisková forma se napne do stroje na formový válec
· Na tiskovou formu je navalována zároveň voda i barva
· Tisknoucí místa přijímají barvu, netisknoucí místa přijímají vodu
· Zároveň se válec formový s tiskovou formou dotýká s válcem přenášecím, na který se každé otočení přenáší barva z tiskové formy
· Aby měl dotyk papíru a pogumovaného válce přenášejícího tlak, je pod papírem ještě protitlakový válec

2) Suchý ofset (nevlhčený)

· Pod tímto pojmem se skrývá technologie která pracuje aniž by potřebovala pomoc vody
· Na tiskovou formu je nanesena silikonová vrstva i vrstva polymerová, přičemž silikonová vrstva tvoří místa netisknoucí a vrstva polymerová tvoří místa tisknoucí
· Tento typ ofsetu vyžaduje termoregulační systém který udržuje stálou teplotu tiskových válců
· Suchý ofset je vhodný pouze pro malonákladové zakázky, dosahující za to ale vysoké kvality tisku

C) SVĚTLOTISK

· Jedná se o reprodukční techniku s mimořádně vysokou kvalitou tisku, která vychází z principu litografie
· Tisková deska se vytváří osvětlením želatinové vrstvy, upravené chromovými solemi tak, že se stává citlivou na světlo

· Osvětlená želatina tvrdne, je odolná proti vodě a schopná přijímat barvu

Tisk z výšky

11. června 2014 v 18:17 |  Technologie

1) Tisk z výšky

· Je nejstarší grafickou technikou a dnes také nejrozšířenější
· Při tisku se na matrici nanáší barva naválením na vyvýšená místa a přitlačí se papír
· Otisk má charakter ostře ohraničené plochy
· Nejznámějšími technikami jsou dřevořez, dřevoryt, linoryt, linořez, kovoryt, kamenoryt

A) DŘEVOŘEZ

· Je nejstarší grafickou technikou používanou dekorativně již v antických dobách
· Nejdůležitější je správný výběr měkkého dřeva- lípa, topol, hruška, nebo jabloň a ořech a hladký povrh desky
· Kresba na papíře se překreslí na pauzovací papír, který se přiloží na dřevo a kresba se obtáhne tak aby se obtiskla na ploše desky.
· Zkušený kreslíř může kreslit přímo na desku
· Dále s použitím nože a řezbářského dláta vyřeže kresba ( všechny plochy a linie do hloubky 1 mm až 2 mm)
· Potom se pomocí válečku nanese barva, přiloží se grafický papír na který se barva otiskne
· Jednou z nejvýznamnějších osobností dřevořezu je

Albrecht Durer, v ČR jsou známé barevné tisky Josefa Váchala

B) DŘEVORIT ( xylografie)

· Je technika z 18. St.
· Na rozdíl od dřevořezu je matrice nařezaná napříč létům, malé nařezané kousky dřeva se klíží a jejich povrh se zbrousí
· Je to složitější technika než je dřevořez
· Tím vznikne dřevěná matrice nebo-li stoček
· Pro tyto účely je vhodné dřevo tvrdé například buk
· K rytí je potřeba mít specielní xylografická rydla vyrobená ze zakalené ocely
· Hloubka vrytu je 1 mm

C) LINORIT

· Technika tisku z výšky
· Tiskařská převážně olejová barva se válečkem nebo hadříkem nanáší na vystouplé plochy
· V satinýrce (válcový přítlačný stroj) nebo ručně, pomocí válečků se silovým přítlakem přenáší na navlhčený grafický papír
· Linoryt někdy také linořez je náhražkou dřevorytu i dřevořezu
· Výhodou je snadné a rychlé rytí
· Původně bylo k výrobě matric používáno linoleum (korková drď pojená linovou fermeží) - převařený lněný olej
· Dnes je linoleum nahrazeno PVC
· Lesklý povrh je před samotným tiskem potřeba zbrousit pomocí smirglu, jinak by tisková barva ztékala
· K linorytu potřebujeme nožíky, dláta či rydla různých tvarů a profilů

· Jako náhrada lina se dá použít také plexisklo, sololit či sádrová deska

Tisk z hloubky (hlubotisk)

11. června 2014 v 18:16 |  Technologie

JEDNOTLIVÉ GRAFICKÉ TECHNIKY

1) Tisk z hloubky (hlubotisk)

· Je to grafická technika, kdy jsou linie nebo ploch vyhloubeny mechanicky nebo chemicky a do vzniklých prohlubní se vtírá tiskařská barva
· Ostatní hladký povrh se otře
· Velkým tlakem při tisku se barva ve vyrytých částech matrice otiskne na papír

Matrice a stoček: Matrice - tisková deska (deska do které se ryje a leptá)

Stoček- určitá část textu z obrázků
· M+S je to v podstatě to z čeho se tiskne
· Podle zvoleného materiálu matrice mluvíme o mědirytu, ocelorytu ……
· Do technik mechanických patří např.: suchá jehla nebo mezzotinta
· Do technik chemických patří např.: čárový lept, měkký kryt nebo akvatinta
MECHANICKÝ:

A: SUCHÁ JEHLA-

· Tradičním materiálem je měděná nebo zinková deska ale také plastové folie případně tvrdý karton
· Jde o techniku lineární, proto nejvhodnější přípravnou kresbou je perokresba, kterou lze nanášet pomocí pauzovacího papíru
· K rytí se používají ostré rycí jehly, aby byla vyrytá rýha hluboká, a na zatónování plochy lze použít smyrglový papír
· Hlubotiskový stoček se tiskne na vlhký papír, nejlepší je papír ruční

B: ČÁROVÝ LEPT-

· Technika je nazývaná podle vyleptaných čar, nejčastěji do měděné desky
· Na zahřátou desku se nanáší pevný kryt ( včelí vosk, asfalt, mastix) do kterého se ryje ocelovou rycí jehlou
· Lepidlo pak vyleptá jamky, přičemž hloubka a šířka čar závisí na délce leptání

C: MEZZOTINTA-

· Technika mezzotinta je jedna z nejpopulárnějších technik
· Výsledná grafika rozehrává celou škálu sametových odstínů (měkká) zvolení barvy
· Umělci ji pro její obtížnost a časovou náročnost téměř nepoužívají
· Měděná deska se co nejjemněji rozzrní pomocí skobliny (polokruhový nůž, hustě špičatě ozubený)
· Je třeba trpělivě a mnohokrát přejít skoblinou všemi směry
· Toto skoblení trvá dlouho a potřebuje velkou zručnost

D: AKVATINTA- (zrnkový lept)

· Vynález podnítila potřeba tisknout souvislé plochy barvy, neboť dosavadní grafické postupy vychází jen ze systémů čar
· Měděná nebi zinková deska se pokryje jemným kalafunovým práškem
· Prášek je možné na desku naprášit ručně nebo tzv. zaprašovací skříní
· Naprášená deska se vyjme a nahřívá nad kahanem dokud se zrnka kalafuny neroztaví
· Štedcem se klade kryt ( asfaltový lak) na ta místa které mají zůstat bílá
· Po natření zadní desky asfaltovým nátěrem je možné začít leptat
· Rozdíl mezi mezzotintou a akvatintou- mezzotinta: Ruční mechanický
·Akvatinta: chemický

E: MĚKKÝ KRYT-

· V moderní grafice se jedná o oblíbenou techniku
· Velmi dobře se kombinují s akvatintou nebo leptem
· Na desku se nanese kryt (jedná se o totožnou směs jako při leptu ale změkčenou lojem nebo vazelínou)
· Na desku se upevní papír s kresbou
· Tužkou se kresba obtáhne a protlačí krytem až na povrh kovové desky

· Po odstranění papíru se deska zaleptá a po odstranění krytu je deska připravena k tisku

GRAFICKÉ POJMY, HISTORIE GRAFIKY

11. června 2014 v 18:15 |  Technologie

GRAFICKÉ TECHNIKY:

· TISK Z VÝŠKY (dřevoryt)
· TISK Z HLOUPKY (lept, suchá jehla)
· TISK Z PLOCHY (litografie)
· Dále existují techniky i mimo tyto techniky: SÍTOTISK ( serigrafie)
· MONOTIP
· PAPÍROTISK
· U soudobé grafiky dochází často ke kombinaci několika technik nebo k soutiskům z několika desek
· Dochází také k celé řadě experimentů př.: tisk z igelitu, tisk z koláže…..

GRAFICKÉ POJMY:

1) PAPÍR

· Drtivá většina grafických tisků je tištěna na papír
· Existují jen několik výjimek ( tisk na hedvábí, plátno, sklo) které se dají používat jen na kuriozity
· Nejstarším papírem je papír ruční
· Strojový papír vznikl až na začátku 19.st. a od pol. 20.st. je používán i na tisk grafik
· Přesto je i dnes většina kvalitních grafických listů tištěna na papír a to zejména pro vhodnější vlastnosti při tisku (savost, aby to vydrželo, pevnost)

2) TISK

· V počátcích grafiky byl umělec autorem námětů, rytcem i tiskařem
· Dnes je časté že si umělci nechají své grafiky tisknout v tiskařských dílnách
· Platí to zejména pro litografii, kde je k tisku třeba speciálního vybavení
· Většina grafiků, pokud si listy netisknou sami, používá jen jednoho tiskaře, jelikož používané techniky bývají často velmi odlišné a způsob tisku vyžaduje značnou dávku zkušeností.

3) NÁKLAD

· Se rozumí celkový počet listů vtisknutých z jedné desky (matrice- deska)- z které se tiskne
· U starých listů záleželo spíše na poptávce než na technických možnostech
· U současné grafiky je většina děl signována (podepsána) i číslována
· Ve většině případů nepřesahuje náklad 100 tisků (protože by to ta matrice nevydržela)
· Při tisku dochází k postupnému opotřebování desky a některé techniky (suchá jehla) poskytnou jen zhruba 50 kvalitních tisků

4) AUTORSKÉ TISKY

· Se rozumí tisk mimo náklad
· Tento výtisk je podepsán autorem a označen A.T. nebo E.A.
· Počet autorů tisku by neměl nikdy přesáhnou 10% číslovaného nákladu
· Jedná se o tisky při niž autor zkouší různé barevné tony či stav desky
· Často si také autor pořídí několik několik málo autorských tisků pro svůj archív v případě že byl celý náklad objednán sběratelem či institucí

5) TISKAŘSKÁ ZNAČKA

· Je důkazem že grafiku tiskl sám autor
· Většinou bývá umístěna vlevo hned pod okraj tiskové plochy
· Tisková značka se vyskytuje výhradně ne moderní grafice
· Jestli že byl list vytištěn někým ze známých tiskařů, může mít i pečeť, slepotisk či tiskařskou značku tiskaře nebo tiskařské dílny

6) PODPIS

· Má být jakousi zárukou pravosti
· Zvyk podepisovat grafiky se ujal až v 2. Pol. 19. St.
· Lístky se podepisují zásadně tužkou

7) MONOGRAMY

· Nejstarší grafika byla anonymní
· V 16. St. se ujal zvyk opatřovat grafiky autorským monogramem
· Obyčejně se jedná o zkratku autorova jména v obrazové části (mono-gramisté)

HISTORIE GRAFIKY

· V 16. St. se rozvíjí technika mědirytu
· Vůdčí roli v umění hraje malířství a grafika pak slouží především k reprodukci výtvarných děl
· Velkého rozmachu dosahuje grafika v Nizozemí např.:
PETR PAUL RUBENS- Zaměstnával ve své dílně rytce kteří ryli podle jeho obrazů
· V barokní době jsou grafické techniky ve velké oblibě
· Věnují se jí i takový mistři jako:
VAN DYCK či REMBRANT- Jehož lepty shrnují snad všechny náměty- portréty, krajiny, zátiší, žánrové výjevy (selský, vojenský, městský, společenský)
· Jedním z nejdůležitějších grafiků baroka byl český tvůrce
VÁCLAV HOLLAR- Jehož grafiky jsou technicky dokonalé (ilustrace Ezopových bajek nebo motivy Evropských měst)
· V 17.st. se objevuje další grafická technika a to
MEZZOTINTA 
· V Italském umění vyhovoval spíše lept¨
· Japonští mistři dosáhly až zázračných dovedností dřevořezu s realistickou kresbou, což ovlivnilo evropské umění 19. St.
· Další grafická technika je:
AKVATINTA
· Se objevila ve Francii v polovině 18. St. a velice oblíbenou se stala v 19.st.

· Kombinací akvatinty a leptu vytvořil vynikající grafické cykly španělský malíř FRANCISCO GOYA

Grafické umělecké techniky

11. června 2014 v 18:13 |  Technologie

Grafické umělecké techniky

· Umělecká grafika je jedním z druhů výtvarného umění
Výtvarné umění: Malířství, kresba (grafika), architektura (z50%)

· Grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z technik a dílo rozmnoží na několik exemplářů
· Každý exemplář je považován za originál ne za kopii

HISTORIE GRAFIKY:

· První grafické techniky se objevily v Číně v 6. St.
· Používáme techniku dřevořezů
· Ve 13. St. se dřevěné stočky používali k tisku na plátna
· Postupem času již technika dřevořezů, později dřevorytů přestala vyhovovat a umělci hledali techniku a materiál, který byl schopen přenést jemnější práci
· Odtud pramení vynález tisku z hloubky, kdy umělec vyryje námět do ocelové či měděné destičky

CO NENÍ GRAFIKA:

· Do umělecké (volné) grafiky nepatří plakáty, pohlednice, knižní ilustrace
· V některých případech je velmi těžké rozpoznat rozdíl mezi původní grafikou a reprodukcí
· Ve většině případů pomůže důkladné prozkoumání lupou, kdy po zvětšení objevíme na reprodukci rastr

ROZDĚLENÍ GRAFIKY:

A: Volná
B: Užitá
C: Reprodukční
D: Dekorativní

A: Volná grafika: Též grafika umělecká je grafikou kdy umělec tvoří dílo dle vlastní volné představy, jeho je námět, myšlenka i provedení

· Dílo tak např.: nejblíže k obrazům

B: Užitá grafika: Jedná se o grafiku k praktickým účelům

· Patří sem novoročenky, pozvánky, svatební oznámení, ale i plakáty a knižní obaly
· Jelikož všechny tyto obory existují nejen jako původní grafika, je zde třeba rozlišovat díla která vznikla grafickými technikami a obyčejnými tisky z tiskárny

C: Reprodukční grafika: Je grafika dle cizí předlohy

· Měla velký význam před vynalezením fotografie pro vývoj a hlavně produkci umění
· Nahrazovala fotografii
· Malířská, sochařská, architektonická díla nabylo možné reprodukovat pomocí fotografie a tak se reprodukovala do celého světa pomocí grafického přepisu

D: Dekorativní grafika: Jedná se o díla která byla původní součástí nějakého knižního díla a doprovázela text

· Patří sem např.: grafika květin, ptáků, pohledy na města (veduty) , dále výjevy z venkovského života

· Dnes by jsme tuto skupinu grafik mohli pojmenovat jako ilustrace

Základní pravidla (propagační) produktové fotografie:

11. června 2014 v 18:12 |  Technologie

Základní pravidla (propagační) produktové fotografie:

· Známé pořekadlo tvrdí že: " Fotografie je více než 1000 slov"
· V reklamní sféře to platí dvojnásob
· Nekvalitní f. jinak kvalitního produktu bude velice těžce přesvědčovat zákazníky
· Fotografie tvoří základní prvek mnoho tiskovin i reklamních aplikací, a proto je nutné k ní přistupovat s odpovídající vážností a pečlivostí
· Obrazovou část reklamy, především fotografie si zákazník prohlíží jako 1., až po té následuje textová část a grafické zpracování

1. OBSAH VYJADŘUJE SMYSL ČI MYŠLENKU

· Zní to jako samozřejmost ale mnoho reklamních materiálů tento účel nesplňuje
· Výrobce oděvů, který si zakládá na kvalitě zpracování těžko přesvědčí fotografii na kterých jsou rozesmátí teenageři ve skoku ze skály
· Fotografie je součást reklamy a smysl reklamy by měl být především prodej

2. KVALITA FOTOGRAFIE

· Levná zrcadlovka, nekvalitní objektiv, provizorní ateliér snižuje kvalitu f. a tím i účinnost reklamy

3. VYSOKÉ ROZLIŠENÍ FOTOGRAFIE SLOUŽÍ PRO POUŽITÍ K JINÝM ÚČELŮM

· Je dobré vést si archiv snímků ve vysokém rozlišení- ty lze vždy zmenšit, ale opačně to není možné
· Je škoda když nemůžete snímek použít pro billboard či banner, protože nemá dostatečné rozlišení

4. SOUHLAS S UŽITÍM

· Neboli autorská práva, umožňuje aby fotografie byla použita nejen např.: na letáku pro který byla vytvořena, ale i pro pozdější billboard, citilift…..

5. PREFERUJTE ORIGINÁLNÍ FOTOGRAFIE NEŽ FOTOGRAFIE Z FOTOBANKY

· Vždy je lepší pracovat s vlastními f., u snímků z fotobank riskujeme, že stejný snímek může být použit někým jiným

· Existuje ale i situace kdy ze výběru snímků z fotobank nelze vyhnout ( letní motivy v zimě)

Kompozice ve fotografii: Jak je složený obraz ( skladba)

11. června 2014 v 18:11 |  Technologie

Kompozice ve fotografii: Jak je složený obraz ( skladba)

· Znamená souhrn pravidel a doporučení pro uspořádání prvků v (uměleckém) díle (grafický design, fotografie, sochařství)
· Tato pravidla obsahují doporučení jako například : Soustředit se na hlavní motiv
Soustředit se na střed
Nebo na zlatý řez
· Důležitým faktorem je vyvarování se zmatečných nebo rušivých prvků

1. KOMPOZIČNÍ PRINCIPY: Jsou postupy které je uplatňují i v jiných oborech a mají obraznou platnost
- Jsou to kompozice : Role, rytmu, kontrastu, symetrie, proporce
2. KOMPOZICE LINEÁRNÍ: linie vznikají na ostrém rozhraní dvou tonů a to zabarvením předmětů s liniemi, rozhraní světla a stínů apod.
- Podle umístění a charakteru mají linie různý účinek
- Tvary, které jsou podobné liniím, jako telefonní kabely, cesty, kolejnice mohou být použity pro záměr lineární kompozice
- Linii vytvoří také uspořádání různých malých předmětů vedle sebe
- Důležité z hlediska uspořádání linií místo ze kterého je fotografie pořízena, neboť i malá změna perspektivy ovlivní estetický dojem na fotografii
3. KOMPOZICE TONÁLNÍ: Postavena na tonu barvy (1. Barva)
- Je skladba tonů určité barvy ve fotografii
- Tony na snímku vznikají zabarvením plochy určité barvy a obraznosti, osvětlení světlem určité intenzity a barvy
- Tvarem může být kámen, kopec, mrak apod.
- Pokud se mají samostatně výtvarně uplatnit, musí zaujmout dostatečnou plochu (uplatnit ty tvary- kopce, mraky)
- Hlavní motiv má být tonálně odlišený od svého okolí
4. KOMPOZICE BAREVNÁ: (nebo barevná skladba) , ( Více barev) je postup pro uspořádání barev a prvků obrazu
· Je určována barevným individuálním názorem autora, jeho estetickým vnímáním



5. KOMPOZICE PROSTOROVÁ: Rozděluje obraz na jednotlivé části pomocí zlatého řezu, dělením na třetiny, pomocí lichého počtu, pomocí prostorových plánů, podhledů a nadhledů nebo pomocí výřezů

Kam dál