Vítejte na mém blogu :-)

Říjen 2009


Aljašský malamut

30. října 2009 v 15:12 Rasy psů

Aljašský malamut

Původ: Předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.
Popis: Velký, mohutný, kvadratický pes s těžkými kostmi. Široká hlava s masivním čenichem a mandlovýma očima. Uši vzpřímené, trojúhelníkové, vzhledem k hlavě se zdají malé. Tělo kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Končetiny silné a dobře osvalené. Ocas huňatý a mírně zatočený, nesený v rovině hřbetu nebo nad ní. Srst se skládá z husté a mastné podsady a hrubé a silné srsti krycí. Zbarvení: různé odstíny šedé až k černé s charakteristickou světlou maskou v obličeji a s bílou barvou na spodních částech těla, včetně končetin.
Charakteristika: Klidný a k lidem přátelský pes, majiteli i jeho rodině je velmi oddaný. Někdy poněkud tvrdohlavý. Ve vztahu ke psům se mohou vyskytnout problémy.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a vhodné zaměstnání. Hodí se jen pro fyzicky zdatné kynology.
Užití: Saňový pes, který vyniká spíše vytrvalostí než rychlostí a proto se hodí především na delší tratě. Dobrý společník pro sportovně založené lidi - turisty, vodáky, cyklisty, rekreační běžce. Nehodí se k běžnému služebnímu výcviku ani ke hlídání.
Výskyt: U nás běžný, k čemuž přispěla i vlna obliby o severská plemena, která u nás před nedávnem proběhla.
Možná záměna: Se sibiřským haskym, jenž je však menší a jemnější.

Afgánský chrt

30. října 2009 v 15:11

Afgánský chrt

Původ: Předchůdci afgánského chrta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používáni k lovu antilop a gazel až do dnešních dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.
Popis: Velký, harmonický a elegantní pes čtvercového formátu. Dlouhá hlava včetně čenichové partie. Oči trojúhelníkové a mírně zešikmené, uši nízko zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Končetiny dlouhé, rovné a silné. Hřbet rovný, hrudník dosti hluboký. Ocas nízko nasazený a stočený do kroužku, ne příliš bohatě osrstěný. Srst velmi dlouhá a jemná, na hřbetě kratší (tzv. sedlo) a zcela krátká na obličeji. Zbarvení: všechny barvy jsou přípustné.
Charakteristika: Typická chrtí povaha - hrdý, důstojný, nejen k cizím lidem, ale i k vlastní rodině poněkud rezervovaný. Vyžaduje vlídný a citlivý přístup, velkou osobní svobodu a hodně pohybu.
Využití: Původně lovecký, dnes společenský a sportovní pes, který se dobře uplatní na dostihové dráze.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na pohyb, na péči o srst i na výchovu. Jen málokdo si troufne pouštět afgánského chrta "na volno".
Výskyt: Jak u nás, tak ve světě patří k nejznámějším a také nejrozšířenějším plemenům chrtů.
Možná záměna: Nepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat.

Bígl

30. října 2009 v 15:10 Rasy psů

Bígl

Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a s dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné, svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá.
Zbarvení: nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy uznávané u honičů, kromě játrové.
Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milý a nenáročný.
Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolání. Má sklon k tloustnutí.
Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.
Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.
Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější, baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.

Sibiřský hasky

30. října 2009 v 15:09 Rasy psů

Sibiřský hasky

Popis: Středně velký, silný, ale půvabný pes. Hlava středně velká, odpovídá velikosti těla. Oči mandlového tvaru, uši vztyčené, středně velké, trojúhelníkové. Tělo obdélníkového formátu, s ne příliš hlubokým hrudníkem. Končetiny rovné, rovnoběžné, dobře osvalené. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný a nad hřbetem lehce zatočený. Srst středně dlouhá, s bohatou podsadou. Zbarvení: povoleny jsou všechny barvy.
Charakteristika: Temperamentní a přátelský pes s dobrým vztahem k lidem i k dětem, zároveň však velmi svobodymilovný a nezávislý. Pro jeho povahu je typická určitá tvrdohlavost, dobře ho vychovat proto není snadné.
Užití: Dříve saňový pes, hlídač i lovec. Dnes díky své rychlosti nejčastěji používaný čistokrevný saňový pes. Kromě toho je na celém světě chován jako pes společenský, což však nelze příliš doporučit.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu v terénu. Vyhovuje mu celoroční umístění venku.
Výskyt: U nás i ve světě běžně chovaný pes, zřejmě nejpopulárnější ze všech tzv. severských plemen.

Dalmatin

30. října 2009 v 15:08 Rasy psů

Dalmatin

Popis: Středně velký silný pes elegantní a harmonické tělesné stavby. Hlava přiměřené velikosti, s dlouhým, silným, ne však špičatým čenichem. Oči středně velké, kulaté, jasné, u černě tečkovaných tmavé, u hnědě tečkovaných hnědé až jantarové. Uši vysoko a široko nasazené, středně velké, přiléhající k hlavě, zaoblené. Krk delší, klenutý, bez laloku. Tělo obdélníkového formátu, s hlubokým prostorným hrudníkem, dobře klenutými žebry, rovným hřbetem a výrazně osvalenou bederní partií. Končetiny rovné, se silnými kostmi, suše osvalené. Ocas silný a postupně se zužující, dosahující až k hleznům, níže nasazený. Srst krátká, tvrdá, hustá, hladká a lesklá. Zbarvení: bílé s černými nebo hnědými tečkami.
Charakteristika: Nápadný, silný a ladný pes přiměřeně živého temperamentu. Přátelský k lidem, snášenlivý vůči domácím zvířatům. Chápavý, inteligentní a učenlivý.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu. Má rád teplo, neměl by být celoročně umístěn mimo dům. Poměrně často se vyskytuje hluchota, která se geneticky pojí s bílou barvou.
Užití: Dříve lovecký, později doprovodný kočárový pes. Dnes pouze sportovní společník.
Výskyt: Populární na celém světě, patří k nejčastěji chovaným plemenům.

Bernský salašnický pes

30. října 2009 v 15:06 Rasy psů

Bernský salašnický pes

Popis: Vyšší střední pes mohutné stavby těla, obdélníkového formátu. Hlava se silnou lebkou, středně dlouhým čenichem. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Pevný rovný hřbet, hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení trikolorní(převaha černé, s hnědočervenými a bílými znaky v obličeji, na hrudi a končetinách).
Charakteristika: Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, potřebuje dost prostoru. Jeho výchova není náročná. Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.
Užití: Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat. Schopný výcviku, bývá využíván především jako záchranář.
Výskyt: Celosvětově oblíbený, i u nás běžně chovaný pes.

Border kolie

30. října 2009 v 15:06

Border kolie

Popis: Středně velký pes s polodlouhou (řidčeji též krátkou) srstí, obdélníkového formátu. Harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, čenich se směrem ke špičce zužuje. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené, pohyblivé. Oválné oči daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Zbarvení: různé, nejčastěji černobílé.
Charakteristika: Živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý a obratný pes. Mírný a přátelský k lidem i ke zvířatům, svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý.
Zvláštní nároky: Border kolie naléhavě vyžaduje činnost a zaměstnání, bez nich se stává nezvladatelnou a nepříjemnou. Je třeba se jí intenzivně věnovat, učit ji stále novým cvikům a kouskům, zúčastňovat se nejrůznějších psích sportů: agility, fresbee, flyballu atd.
Užití: Považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Bezkonkurenční při agility i dalších psích sportech. Pes univerzálních schopností s výjimkou oblastí, které vyžadují ostrost či agresivitu.
Výskyt: Ve Velké Británii velmi oblíbená, šíří se v Evropě i u nás.

Dobrman

30. října 2009 v 15:05 Rasy psů

Dobrman

9. srpna 2007 v 18:43 | Corny | Rasy psů
Popis: Vyšší střední, mimořádně elegantní pes hrdého držení těla, silný a svalnatý. Úzká hlava klínovitého tvaru, s vysoko nasazenýma zavěšenýma ušima, přiléhajícíma k lícím. Krk dlouhý, líbivě klenutý, hřbet krátký a pevný. Ocas vysoko nasazený a nakrátko kupírovaný. Srst krátká, hustá a hladká. Zbarvení: černé, vzácněji tmavě hnědé, či dokonce modré s pálením.
Charakteristika: Velmi energický, živý a pozorný pes, reagující na sebemenší podnět. Správně vychovaný dobrman je sice temperamentní, ale zároveň dobře ovladatelný, poslušný a neagresivní. Svěřené úkoly vykonává s velkou chutí.
Zvláštní nároky: Dobrman potřebuje hodně volného pohybu. Ten mu však lze v našich podmínkách hustého osídlení a zazvěření poskytnout jen v případě, že bude dokonale poslušný, čehož docílí jen zkušený kynolog.
Užití: Služební a pracovní pes s všestrannou možností uplatnění, výborný průvodce, ochránce i hlídač. Dokáže být i dobrým společníkem a psem rodinným, pokud majitel zvládne jeho mimořádný temperament.
Výskyt: Na celém světě i u nás běžně chovaný a velmi populární.


Akita inu

30. října 2009 v 15:04 Rasy psů

Akita inu

Popis: Velký souměrný špicovitý pes. Středně dlouhý čenich se ke konci zužuje. Oči malé, tmavé, takřka trojúhelníkové. Uši poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné mírně dopředu. Tělo téměř kvadratické (feny mohou být o něco delší), hřbet rovný a silný, hrudník hluboký, břicho vtažené. Ocas silný a vysoko nasazený, nesený stočený nad hřbetem. Chůze elastická. Nejdelší srst na ocase, dále na kohoutku a na zádi. Zbarvení: červená, sezamová, žíhaná nebo bílá. Všechny uvedené barvy kromě čistě bílé musí mít bělavé chlupy po stranách čenichu, na lících, na hrdle, na hrudi, na břichu, na spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin.
Charakteristika: Navenek působí dojmem klidu, majestátu a ušlechtilé síly. K cizím je spíše nedůvěřivá, vůči útočníkovi dokáže tvrdě a nekompromisně zasáhnout.
Užití: Dříve všestranný pracovní a rovněž bojový pes, dnes chován jako plemeno společenské a hlídací.
Zvláštní nároky: Někdy má sklony ke rvačkám. Vzhledem k poněkud tvrdé povaze i značné fyzické síle se hodí spíše pro zkušené kynology.
Výskyt: Ač k nám byla dovezena poměrně nedávno, rychle se rozšířila a dnes patří k běžně, i když nikoliv masově chovaným plemenům.
Možná záměna: Stavbou těla se velmi podobá dalším japonským špicům, na první pohled se však od nich odlišuje velikostí a mohutností.


Basenži

30. října 2009 v 15:00

Basenži

Popis: Velmi elegantní středně velký vysokonohý pes. Hlava plochá, při vztyčených uších se na obličeji tvoří vrásky. Oči tmavé, mandlového tvaru, jakoby zahleděné do dálky. Malé vzpřímené uši, nasazené vpředu na hlavě. Tělo harmonické, krátký a rovný hřbet, hluboký oválný hrudník. Ocas vysoko nasazený, jednou nebo dvakrát zatočený nad hřbetem. Srst lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: černobílé, červenobílé, tříslové, trikolorní, černé.
Charakteristika: Tento tichý, k cizím zcela nedůvěřivý a venku zdánlivě nekontaktní pes se v domácím prostředí stává mimořádně milým, citlivým společníkem. Je velmi čistotný, o svou srst dokonce po kočičím způsobu sám pečuje.
Užití: Afričtí domorodci ho používali především k lovu. Dnes je to pes výhradně společenský a výstavní.
Výskyt: Vyskytuje se, i když ne ve velkých počtech, ve většině evropských zemí. Také u nás došlo v poslední době k oživení chovu.
Zvláštní nároky: Basenži má silně vyvinutý lovecký pud, a tak většinou není možné ho v našich podmínkách pouštět venku na volno. Přesto je nutno mu poskytnout hodně pohybu na delším vodítku, nejlépe u kola nebo na delších túrách. Výborně snáší i vysoké teploty.
Možná záměna: Basenžiho si lze splést snad jedině s "voříškem", je však proti němu ušlechtilý a elegantní.

Bobtail

30. října 2009 v 14:59 Rasy psů

Bobtail

Popis: Mohutný, zavalitý pes, který díky bohaté chundelaté srsti, pokrývající celé tělo, působí větším dojmem, než ve skutečnosti je. Typickým znakem plemene je absence ocasu (buď vrozená, nebo v důsledku kupírování) a typická kolébavá "medvědí chůze". Tělo kratší, kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Kohoutek níže než záď. Zbarvení: Hlava, krk, hrudní končetiny a spodní strana břicha bílé, zbytek šedá, modrá nebo grizzly.
Charakteristika: Přátelský, milý a nekonfliktní pes. Rád si hraje, rychle chápe a jeho výchova není navzdory velikosti nijak obtížná.
Zvláštní nároky: I když má bobtail příjemnou a bezproblémovou povahu, jeho držení nelze doporučit každému. Jeho bohatá srst má sklon k plstnatění a je mimořádně náročná na údržbu. Coby pastevecké plemeno bobtail vyžaduje dostatek pohybu, rozhodně to není luxusní pes pro snoby a pro držení v městském bytě se příliš nehodí.
Užití: Dříve ovčácký, dnes atraktivní společenský a výstavní pes.
Výskyt: I když už doba největší módnosti tohoto plemene pominula, stále patří k oblíbeným plemenům a zvláště na výstavách se s ním hojně setkáváme.
Možná záměna: Polský ovčák nížinný je výrazně menší, drobnější je i bearded kolie, která má navíc dlouhý ocas. Jihoruský pastevecký pes má ocas.


Čivava dlouhosrstá

30. října 2009 v 14:55 Rasy psů

Čivava dlouhosrstá

Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má dlouhou, jemnou, hedvábnou, splývající, s praporcem na ocase. V obličeji, na hlavě a na koncích končetin krátká.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.


Flat coated retrívr (retrívr s hladkou srstí)

30. října 2009 v 14:54 Rasy psů

Flat coated retrívr (retrívr s hladkou srstí)

21. srpna 2007 v 10:50 | Corny | Rasy psů
Popis: Středně velký, silný, ale ušlechtilý pes. Hlava dlouhá a dobře tvarovaná, s plochou, přiměřeně velkou lebkou, nevýrazným stopem a dlouhými a silnými čelistmi. Oči hnědé, středně velké, s inteligentním výrazem. Uši malé, po stranách přiléhající k hlavě. Krk delší a suchý. Tělo s dobře klenutým hrudníkem, vtaženým břichem a krátkými, širokými bedry. Končetiny volné, rovné, svalnaté. Pohyb volný a plynulý. Ocas krátký, rovný, nenesený nad hřbetem, dobře osrstěný. Srst hustá, jemná až středně hrubá, co nejvíce přiléhající. Zbarvení: černé nebo játrově hnědé.
Charakteristika: Živý pes s dobrou, ale jemnou povahou. Je otevřený, přátelský, snášenlivý k lidem i ke zvířatům, miluje děti. Uchoval si výborné lovecké vlastnosti, především vynikající nos, ochotu aportovat i z vody, pracovitost a vytrvalost.
Zvláštní nároky: Jeho citlivá povaha bezpodmínečně vyžaduje jemné zacházení bez náznaku hrubosti. Potřebuje dost pohybu a pravidelnou péči o srst.
Užití: Lovecký pes, vhodný zvláště pro vodní práce. Výborný společník. Na rozdíl od ostatních retrívrů i hlídá.
Výskyt: U nás se vyskytuje a je odchováván spíše ojediněle. V cizině jeho popularita v poslední době roste.
Možná záměna: Podle celočerné ( jen výjimečně celohnědé) delší srsti ho odlišíte od ostatních retrívrů, ale i setrů a dlouhosrstých ohařů.

Foxteriér drsnosrstý

30. října 2009 v 14:51 Rasy psů

Foxteriér drsnosrstý

Popis: Malý, velmi živý pes, působící harmonickým a elegantním dojmem. Hlava s plochou lebkou, postupně se zužuje. Oči tmavé, ohnivé a inteligentní, položené daleko od sebe. Uši ve tvaru písmene V, malé, dopředu klopené. Krk suchý a svalnatý, bez laloku. Svalnaté tělo s krátkým, rovným a pevným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na tři čtvrtiny své délky. Srst hladká, rovná, přiléhající, nebo drsná a velmi hustá. Barva bílá s černými nebo tříslovými znaky.
Charakteristika: Nesmírně aktivní, pohyblivý a pružný psík. Překypuje sebevědomím a odvahou, nezřídka i bojovností. Pes, s nímž se nikdo nenudí.
Zvláštní nároky: Zvládnout tento "soudek s dynamitem" není lehké. Foxteriér potřebuje hodně pohybu, dostatek zábavy a pevnou ruku, jinak se snadno stává destrukčním a nezvladatelným živlem. Drsnosrstá varianta je náročná na úpravu srsti: několikrát za rok je nutno ji trimovat, protože jen tak vynikne její skutečná krása.
Užití: Lovecký pes, užívaný jako norník i pro povrchové práce. Oblíbený společník, stále veselý a sršící nápady, ideální kamarád starších dětí.
Výskyt: Mezi válkami byl na vrcholu popularity, dodnes všeobecně známý (i díky Čapkově "Dášeňce"), i když už ne příliš často chovaný.
Možná záměna: S Jack Russel teriérem, který je mnohem méně vyrovnaný a ušlechtilý, mívá kratší nohy a delší hřbet. U nás je navíc velmi vzácný. S velšteriérem, který se však zásadně odlišuje černotříslovou barvou.

Havanský psík

30. října 2009 v 14:49 Rasy psů

Havanský psík

Popis: Malý psík s dlouhou srstí. Hlava plochá a široká, s úzkým plochým čenichem. Oči větší, tmavé, mandlového tvaru. Uši zavěšené, zašpičatělé, široko nasazené, dodávají hlavě hranatý tvar. Tělo obdélníkové, se zakulaceným hrudníkem a vtaženými slabinami. Končetiny rovné, suché, s podlouhlými tlapkami. Ocas vysoko nesený, ve tvaru biskupské hole, s dlouhou srstí. Srst přiléhající, hebká a dlouhá, na koncích mírně zvlněná. Zbarvení: tmavě béžové, žluto-hnědé, šedé nebo bílé s velkými znaky ve výše jmenovaných barvách, výjimečně též bílé.
Charakteristika: Vlastnostmi se víceméně shoduje s ostatními bišonky: je milý, přátelský, hravý a pánovi velmi oddaný. Stejně jako oni má raději teplo než zimu a dokáže se přizpůsobit každé situaci.
Zvláštní nároky: I když jeho srst nevyžaduje střihovou úpravu, je nutno ji denně pročesávat. Vzhledem k převládajícím tmavým barvám je na něm méně vidět špína. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes.
Výskyt: Celosvětově vzácné plemeno, které však je u nás v poslední době pravidelně odchováváno.
Možná záměna: Od ostatních, převážně bílých bišonků se snadno odliší podle tmavších barev srsti. Ve srovnání s rovněž podobným ši-tzu má výrazně delší nos a méně hladkou srst.

Irský setr (Červeno-bílý irský setr)

30. října 2009 v 14:18 Rasy psů

Irský setr (Červeno-bílý irský setr)

Popis: Velký, nápadně elegantní a ušlechtilý pes s mírným výrazem. Hlava dlouhá a suchá, ne však úzká, s hlubokým a takřka kvadratickým čenichem. Oči hnědé. Uši středně velké, jemné, nasazené nízko a vzadu, s dlouhou, hedvábnou srstí. Krk lehce klenutý, středně dlouhý a silný, bez laloku. Tělo s co nejhlubším, vepředu užším hrudníkem a dobře klenutými žebry, poskytujícími dostatek prostoru pro plíce. Končetiny rovné, svalnaté, s malými tlapkami. Ocas středně dlouhý, nízko nasazený, nesený v rovině hřbetu nebo níže, s " vlajkou". Srst dlouhá, hladká, přiléhavá, krátká jen na hlavě a na předních stranách končetin. Zbarvení: sytě zlatě kaštanové, bez stopy černé. Červeno - bílý irský setr je dnes považován za samostatné plemeno a má bílou základní barvu s jasně ohraničenými červenými skvrnami.
Charakteristika: Velmi živý, bujný a vášnivý lovecký pes s nezávislou povahou. Miluje volný pohyb v přírodě, s nadšením se věnuje lovu. Doma je milý, přítulný a hravý.
Zvláštní nároky: Potřebuje extrémně mnoho pohybu. Zvládnout jeho temperamentní povahu není snadné, proto je třeba ho od útlého mládí podrobovat důsledné výchově. Srst je nutno pravidelně pročesávat.
Užití: Všestranný lovecký pes efektního způsobu práce. Dnes je častěji držen jako atraktivní, i když náročný společník.
Výskyt: Ve světě i u nás poměrně běžný.
Možná záměna: U irského setra vzhledem k typické mahagonové barvě nepravděpodobná.

Jezevčík hladkosrstý

30. října 2009 v 14:17 Rasy psů

Jezevčík hladkosrstý

Popis: Menší nízkonohý pes s dlouhým hřbetem. Hlava protáhlá, bez stopu se zužující směrem k nosu. Čenich dlouhý a úzký. Oči středně velké, oválné, uložené po stranách hlavy. Uši vysoko, ale ne příliš vepředu nasazené, přiměřeně velké, předním okrajem přiléhající k lícím. Končetiny krátké, svalnaté a silné, hrudní mírně vbočené, pánevní rovné. Tělo s dlouhým rovným hřbetem, výrazným kohoutkem, oválným hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Ocas poměrně silný, 18 - 20 cm dlouhý, nesený na úrovni hřbetu, mírně zakřivený.
Zbarvení: rozlišujeme tři typy zbarvení:
jednobarevné - nejlépe červené, též červenožluté, žluté
dvoubarevné : černé, vzácněji i hnědé, šedé nebo bílé s pálením
skvrnité: tygrovité, žíhané, tj. světlá, nahnědlá, šedá až bílá základní barva s nepravidelnými tmavými skvrnami

Srst: rozlišujeme tři typy osrstění:
krátkosrsté: krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající srst
drsnosrsté : hustá, drsná srst
dlouhosrsté : dlouhá, měkká, hladká, lesklá srst

Charakteristika: Příslovečně svéhlavý, přitom však velmi bystrý, inteligentní a chápavý pes. Je velmi samostatný, nerad se podřizuje. Překvapivě pohyblivý, rychlý a vytrvalý.
Zvláštní nároky: Vyžaduje velmi důsledné vedení a dostatek pohybu, protože má sklon k přibírání na váze. Poměrně časté problémy s páteří.
Užití: Dodnes oblíbený lovecký pes, vynikající norník, který dobře obstojí i při práci na povrchu. Ještě častěji chován jako originální společník.
Výskyt: Na celém světě patří k nejoblíbenějším psím plemenům.
Možná záměna: Vzhledem k charakteristické tělesné stavbě prakticky vyloučena.

Karelský medvědí pes

30. října 2009 v 14:15

Karelský medvědí pes

Popis: Kompaktní masivní pes vyšší střední velikosti. Hlava poměrně velká, ve tvaru tupého klínu. Uši středně dlouhé, vztyčené. Oči malé, ohnivého výrazu. Kostra hrubá, ale nikoliv těžká. Tělo kompaktní, výborně osvalené, hrudník dosahuje až k loktům. Ocas středně dlouhý, nejlépe zatočený v pokud možno co nejuzavřenějším kruhu a nesený nad hřbetem. Srst rovná, hustá a odstávající od těla. Zbarvení: typické černobílé, žádoucí je hnědý odstín v tmavé srsti.
Charakteristika: Plemeno vyniká mimořádně výbušnou silou, bojovností a nezměrnou odvahou. Má silně vyvinutý lovecký pud a navíc je velmi samostatné.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na výchovu, výcvik i pohyb. Nejlépe se hodí pro aktivní myslivce.
Užití: Doposud využíván převážně jako lovecký pes s univerzálními schopnostmi. Zároveň je vynikajícím a nekompromisním hlídačem. Chovat ho pouze jako společníka se nedoporučuje.
Výskyt: Snad díky atraktivnímu vzhledu z lajek nejčastěji chovaný i mimo zemi svého původu (Finsko). Již delší dobu se toto plemeno - i když sporadicky - nejen vyskytuje, ale i rozmnožuje také u nás.
Možná záměna: Plemeno je velmi podobné ostatním lajkám. Je pro ně typické výhradně černobílé zbarvení (u ostatních lajek je to jen jedna z mnoha variant) a mohutnější stavba těla.

Lakeland teriér

30. října 2009 v 14:13

Lakeland teriér

Popis: Malý drsnosrstý teriér harmonické tělesné stavby. Hlava ve vyváženém poměru k tělu, čenichová a lebeční partie jsou stejně dlouhé, silné čelisti. Oči tmavé nebo barvy lískového oříšku. Uši malé, tvaru písmene V, dopředu klopené. Krk mírně klenutý, bez laloku. Tělo kvadratické, s úzkým hrudníkem a krátkým, silným hřbetem. Končetiny silné a svalnaté, s malými uzavřenými tlapkami. Ocas vysoko nasazený, vesele vzhůru nesený, kupírovaný. Srst hustá, drsná. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan), modro-tříslové (blue and tan), červené (ne však sytě), pšeničné, játrově hnědé, vzácněji modré a černé.
Charakteristika: Sportovně - elegantnímu zjevu odpovídá energické a kurážné chování. V nezmenšené míře si uchoval loveckou náruživost, ostrost na škodnou, vytrvalost i odolnost.
Zvláštní nároky: Hodí se pro energického, sportovně založeného majitele. Srst se 3x - 4x ročně upravuje trimováním, které je poměrně složité a mělo by být svěřeno odborníkovi.
Užití: Lovecký pes - norník, použitelný i na povrchové práce. V Anglii je dnes považován spíše za společenského psa, u nás je však stále lovecky využíván.
Výskyt: Málopočetné plemeno, stále zůstávající ve stínu velšteriéra.
Možná záměna: S velšteriérem, od něhož se liší menší velikostí a větší paletou barev. Černotříslový lakeland má vždy méně syté barvy.